1. 1. ústava československého státu 1920: dvoukomorový parlament - Národní shromáždění = poslanecká sněmovna (300 členů, aktivní volební právo od 21 let, pasivní od 30 let, šestileté volební období) a senát (150, 26/45let, osmileté volební období). Poprvé mohly volit ženy. Vzor v americké a francouzské ústavě. Nesměli se na ní podílet Němci, Maďaři a jiné menšiny. Národní shromáždění přijalo jazykový zákon = úřední jazyk je československý, nutnost jazykových zkoušek (odpor Němců). Republika měla být rozdělena na župy, ale v Čechách nakonec zůstaly země a župy jen na Slovensku – to opět poškodilo národnostní menšiny, které by tak měly v župách většinu. Ani Slováci kvůli teorii čechoslovakismu neměli svou „slovenskou“ vládu.

2. V témže roce uzavřely ČSR, Rumunsko, Jugoslávie spojeneckou obrannou smlouvu Malou dohodu proti eventuálnímu útoku Maďarska.

3. Na počátku 20. let určovala politiku tzv. pětka (strana agrární, národně demokratická, socialistická, lidová a sociální demokracie). KSČ v té době je v zásadní opozici. Odmítá ČSR, protože věří, že bolševici ovládnou svět a státy přestanou existovat. V opozici je i slovenská ľudová strana v čele s Andrejem Hlinkou, kteří hájili stanovisko, že Slovensko má mít vlastní autonomii, je ostře proti čechoslovakismu.

4. V politice silný vliv tzv. hradní skupiny (několik politiků kolem Masaryka a Beneše). Nebyla to politická strana, ale její členové působili v různých politických stranách a přenášeli jeho ideje do politiky; prezident totiž nesměl do politiky aktivně zasahovat.  Sám Masaryk sympatizoval se sociálními demokraty, Beneš byl předsedou České strany socialistické. Dále mají dosud velký vliv sokolové a legionáři.

5. 1923 atentát na ministra financí Aloise Rašína, který po převratu zachránil měnu nového státu. Proto parlament přijal zákon na ochranu republiky, zaměřený proti extrémismu, např. proti komunistům, fašistům, ale i autonomistickým Slovákům.

6. 1925 po neúspěšné locarnské konferenci garantuje Francie bezpečnost ČSR – obranný pakt.

7. Od roku 1926 vláda panské koalice (agrárníci, lidovci, německé, maďarské a slovenské křesťanské strany). Prosadila zákon o agrárních clech, podporovala více velké podnikatele, omezila politickou roztříštěnost. Rozdělila ČSR na 4 země (Čechy, Morava, Slovensko, Podkarpatská Rus).

8. 1926 nerealizovaný pokus českých fašistů o převrat během sokolského sletu, který měl připravovat náčelník generálního štábu R. Gajda – Národní obec fašistická usilovala o odstranění demokracie, zakázat komunisty, omezit práva Němců, Maďarů, cizinců a židů. Ostře proti Německu i SSSR.

9. 1928 Václav Tuka (Hlinkova slovenská ľudová strana), označil ČSR za stát na desetiletou zkoušku, byl označen za maďarského agenta, zbaven poslanecké imunity a odsouzen na 15 let. Od té doby HSĽS v trvalé opozici..

10. 1929 změna ve vedení KSČ, do čela tvrdé jádro - Klement Gottwald – stalinisté. Proti nim se vyslovili levicoví spisovatelé (Olbracht, Hora, Seifert, Majerová, Vančura) - vyloučeni. Stejně tak i nacionalisté se sjednocují.

Vložit komentář

Komentář*:                          tučné kurzíva odkaz
Jméno*:
E-mail:
ICQ:
WWW:
Opište číslici*:  nula