1. Válka ukázala slabost Ruska – nerozvinutý průmysl, málo železnic a silnic, zaostalá armáda, autoritativní carismus. Došlo k rozvratu hospodářství, morálky i armády.

2. Od počátku roku 1917 propukaly lidové bouře a stávky dělníků proti válce a carismu. Přerostly v únorovou revoluci, k dělníkům se přidali dezertující vojáci v Petrohradě. To přinutilo cara Mikuláše II. k abdikaci v březnu 1917.

3. Moci se ujala liberální Prozatímní vláda (předsedou kníže Lvov, hlavní pozice ruští finančníci a podnikatelské špičky). Rusko se stalo republikou, připravovala se ústava, svobodné volby. Zároveň však trvala válka a Prozatímní vláda chtěla hroutící se frontu udržet.

4. Současně však začaly vznikat tzv. sověty (rady), orgány revolučních dělníků a vojáků. V jejich čele stáli menševici a eseři (představitelé radikálních rolníků). Sověty chtěly ukončit válku, provést zemědělskou reformu, zestátnit podniky a dát svobodu neruským národům. Bolševici jsou zatím mimo hru – je jich málo.

5. Ale v dubnu 1917 se vrátil z emigrace Lenin (umožnili mu to Němci!, kteří ho nechali projet do Finska, aby rozkladem vyřadil Rusko z války). Agitací převzal vedení bolševiků a zahájil nepřátelskou činnost proti Prozatímní vládě i proti sovětům, které vedli menševici. Lenin usiloval o absolutní moc; nevěřil v sílu lidu, chtěl ji pouze zneužít. Byl profesionálním revolucionářem, který kolem sebe budoval elitní stranu.. Jeho spolupracovníky byli Trockij, Zinovjev, Kameněv, Bucharin. Postupně ovládli i sověty a vydali heslo Všechnu moc sovětům, žádnou moc Prozatímní vládě. Dále převzali požadavky menševiků na půdu, mír a chléb.

6. Prozatímní vládě se nedařilo rychle problémy v Rusku řešit, nespokojeni byli všichni. Už v září 1917 došlo k pravicovému armádnímu puči, který se však nezdařil. Vzbouřené vojáky „přetáhli“ bolševici, začali budovat vojenské oddíly rudých gard a 7. listopadu 1917 svrhli Prozatímní vládu v Petrohradě (marxistická historiografie hovořívala o tomto dni jako o Velké říjnové socialistické revoluci - podle starého kalendáře totiž bylo v Rusku teprve 24.října). Bolševici vyhlásili tzv. Dekret o míru (=okamžité ukončení bojů), o půdě, o právech národů v Rusku na sebeurčení a o osmihodinové pracovní době. Pozor – nešlo o vládní dekrety, k tomu je nikdo neopravňoval!!

7. Protože by v připravovaných volbách nemohli uspět, rozehnali v lednu 1918 ústavodárné shromáždění. Svou stranu přejmenovali na komunistickou. Zahájili teror proti svým odpůrcům, který nazvali diktaturou proletariátu. K tomu sloužila tzv. čeka – tajná revoluční policie, jen v r. 1918 popravila 6 tisíc osob, zejména inteligence. Další nepohodlné osoby (učitelé, kněží, nespokojení rolníci) putovaly do koncentračních pracovních táborů na Sibiř. Zavraždili cara i jeho rodinu.

8. Březnu 1918 bolševici uzavřeli v čele s Trockým separátní mír s Německem – ztráta Pobaltí, Ukrajiny, Běloruska, Kavkazu, Finska, povinnost zásobovat německou armádu potravinami. Tím si bolševici uvolnili ruce na boj s domácí opozicí. Lenin se domníval, že ruská revoluce přeroste v celosvětovou, protože byl skeptický k možnostem Rusů, ale nedošlo k tomu.

9. Naopak se aktivizovaly protibolševické síly (tzv.kontrarevoluce) = „bílí“ a  letech 1918-1920 vypukla v Rusku občanská válka proti bolševikům = „rudí“. Dohoda potřebovala udržet Rusko ve válce, proto pomáhala bílým. Bílé vedli bývalí carští generálové (Juděnič, Kolčak, Wrangel, Děnikin), do bojů proti bolševikům zasáhli i stahující se českoslovenští legionáři, kteří drželi transsibiřskou magistrálu.

10. Bolševici vybudovali Rudou armádu (Buďonnyj, Čapajev, Frunze). Zavedli tvrdý hospodářský systém, konfiskovali rolníkům úrodu, zavedli přídělový systém, kontrolovali hospodářství a zavedli pracovní povinnost pro všechny. To nazvali válečným komunismem. V roce 1920 zvítězili a komunismus se stal faktem.

Vložit komentář

Komentář*:                          tučné kurzíva odkaz
Jméno*:
E-mail:
ICQ:
WWW:
Opište číslici*:  nula