1. Umění konce 18. století – opět vzory hledá v antice, vzorem je racionalismus a harmonie, odmítá baroko, vychází z osvícenství. Musí se dodržovat přísná pravidla, autor si nemůže dovolit vlastní invenci (proto Josef II. zakázal lidové divadlo, komedii dell arte, kde nebyl text přesně dodržován). Styl vysoký = určený šlechtě, inteligenci = umění vážné, vznešené, poučné, tragické, jazyk díla je vyumělkovaný, hrdina vždy urozený. Nízký styl = určený měšťanstvu = umění bližší lidu, často parodie, veselohry, zesměšňování problémů doby, lidový jazyk. Styly se nesměly mísit.

2. Vše v umění se snaží být účelné, důraz na užité umění, pravoúhlé konstrukce (často dokonalé kopie antických staveb), málo církevních staveb, hlavně – činžáky, divadla, nádraží, první továrny, užití litiny, parky (tzv. francouzské = upravené, symetrické).

3. Empír = imperátorské umění . Ve Francii napoleonské stavby – vítězný oblouk, Panteon. V Německu Braniborská brána, v USA Kapitol. U nás – Stavovské divadlo, palác U Hybernů, zámek Lednice, Kačina, Kynžvart, Mariánské a Františkovy lázně

4. Malíři – Francisco Goya – maloval hrůzy války ve Španělsku, Jacques Louis David – portréty Napoleona

5. Literatura – vysoký styl Pierre Corneille, Jean Racine. Nízký styl – Carlo Goldoni, Molliére

6. Hudba – instrumentální skladby, oratoria – Mysliveček, Brixi (oba žili v Itálii), Haydn, Mozart, Beethoven

Vložit komentář

Komentář*:                          tučné kurzíva odkaz
Jméno*:
E-mail:
ICQ:
WWW:
Opište číslici*:  tři