1. Vypukla jako důsledek nahromaděných problémů v oblasti náboženské, politické a hospodářské. Zjednodušeně proti sobě bojovaly země katolické ligy v čele s Habsburky a země protestantské unie v čele se Švédskem, Dánskem a Nizozemím. Časem však bylo náboženské hledisko opuštěno a válka trvala setrvačně – spíše se vymkla z rukou státům, proti Habsburkům bojovala i katolická Francie, naopak na habsburskou stranu se přidávalo dle potřeby protestantské Sasko.

2. Etapy konfliktu:

a) válka česká (1618 – 1620)

b) válka falcká (1620 – 1623) – Habsburkové zvítězili nad Friedrichem Falckým a Nizozemím

c) válka dánská (1625 – 1629) – Dánsko v čele unie, snaha získat severní Německo, pomoc Anglie, Sedmihradska, Turecka a na Moravě povstali proti Habsburkům Valaši. Habsburský panovník Ferdinand II. požádal o pomoc Albrechta z Valdštejna – vybudoval „soukromou“ armádu – velmi kvalitní, dobře placená. Vyhnal Dány z Moravy a porazil je v Německu. Kariéra Valdštejna vzbudila závist a intriky = propuštěn 1630.

d) válka švédská (1630 – 1635) – švédský král Gustav II. Adolf  + Sasko, Braniborsko, Rusko, Nizozemí a Francie. Obsazeno severní Německo, Sasové osvobodili Prahu. Friedrich II. byl nucen opět povolat Albrechta z Valdštejna = zastavil Švédy u Lützenu (padl švédský král) 1632. Pak začal tajně vyjednávat se Švédy (slibovali mu českou korunu) = 1634 zavražděn v Chebu. Pak příměří se Švédy, Sasko opět slíbilo Habsburkům mír – za to definitivně dostalo českou Lužici.

e) válka švédsko – francouzská (1635 – 1648) – koalice Švédska, Nizozemí a Francie (aktivita kardinála Richelieua) – jde o vyčerpávající válku bez větších zisků. Francie chtěla odstranit obklíčení a udržet roztříštěné Německo. Švédové se dostali do Čech, porazili u Jankova Habsburky – málem definitivní konec války, ale bývalý uherský spojenec Jiří Rákoczi uzavřel s Habsburky mír. Švédové obléhali neúspěšně Brno i Uherské Hradiště, prakticky bez boje získali Olomouc a ještě roku 1648 bojovali v Praze (vyrabovali rudolfínské sbírky), tehdy však již nebyli chápáni jako osvoboditelé od katolického habsburského útlaku, ale jako nepřátelé.

3. Konec války – 1648 po dlouhých jednáních = vestfálský mír. Za základ poválečného uspořádání byla vzata situace z roku 1624 – pro Čechy definitivní ztráta nadějí na návrat exulantů (Komenský a jednota bratrská). Dohoda byla kompromisem – koho země, toho víra. Habsburkové sice ztratili hegemonii v Evropě, ale upevnili si vládu ve svých zemích. Německo zůstalo roztříštěno a svatá říše římská ztratila smysl – jen formální, nejsilnějšími zeměmi – Sasko, Braniborsko, Prusko vedou samostatnou politiku. Posíleno postavení Francie – evropská velmoc. Potvrzena nezávislost Nizozemí a Švýcarska

4. Válka způsobila obrovské materiální a lidské ztráty – střední Evropa prakticky vylidněna. Prohloubily se rozdíly mezi západní – vyspělejší Evropou (zde nastupuje kapitalismus) a střední a východní – zaostává (absolutismus, nevolnictví).

Vložit komentář

Komentář*:                          tučné kurzíva odkaz
Jméno*:
E-mail:
ICQ:
WWW:
Opište číslici*:  osm