1. Charakteristika doby:

- rozpadá se rodové zřízení a vznikají raně středověké státy. Zaniká otrokářský systém a vzniká feudální.

- společnost je ryze zemědělská (90 % obyvatel ). Nástroje jsou dokonalejší - rádlo, pluh, brány. Sklizeň obilí pomocí srpu, výmlat cepem nebo dobytkem. Způsob hospodaření = dvojpolní, dvojhonný systém (= osetá plocha a úhor), tedy polovina půdy musí ležet ladem, neboť je málo dobytka, a proto i málo hnoje (maximálně se užívá hnojení spálením vegetace). To vedlo k nízkým výnosům a k nebezpečí hladomoru - tehdy velmi často. Nízké výnosy = málo vesnic a málo lidí. Vesnice jsou daleko od sebe, doprava je špatná. Obyvatelé si staví polozemnice (obydlí částečně zapuštěné do země).

2. Hierarchie společnosti:

a) světská společnost :

- v čele stojí panovník - král = nejbohatší feudál, teoretický vlastník veškeré půdy.

- feudálové = leníci - bývalí členové vojenské družiny, nyní aristokracie - urození, jsou odměňováni za své služby propůjčenou půdou (lénem) a poddanými.

- svobodní rolníci - odevzdávají dávky z pronajaté půdy (dominikál = půda vrchnosti, rustikál = půda rolníků, obce).

Existují tedy dvě skupiny obyvatel:

- šlechta = urození, držitelé propůjčené, později dědičné půdy. Dělí se na vyšší šlechtu (panstvo, žijí na hradech) a nižší šlechtu (zemani, žijí na tvrzích). Šlechtic mohl být obdařen titulem rytíř - za statečnost v boji. Šlechtic měl povinnost být věrný panovníkovi. Tvoří vrchnost, nepracují, věnují se boji, zábavě.

- poddaní = neurození, pracují na pronajaté půdě a odevzdávají rentu - v naturáliích, později v úkonech a nakonec v penězích.

b) organizace církve:

- křesťanství je jediné, oficiální náboženství většiny evropských států, zprvu ještě bojuje proti pohanství

- původně hlásalo rovnost všech lidí na zemi. Časem změna - učení o trojím lidu, které bylo prý dáno Bohem = 1.duchovní (starost o spásu duše), 2.páni (vládne, bojuje a ochraňuje lid), 3. poddaní (prostý lid, pracuje a poslouchá). Lidé si budou rovni po smrti - útěcha. Tato změna souvisela s budováním církevní hierarchie a moci a vzájemné spolupráce s vládnoucí feudální vrstvou, pro niž křesťanství zajišťovalo vědomí celistvosti státu po stránce ideové, udržování poddaných v poslušnosti.

- církevní moc rostla od 6. století - římský biskup se prohlásil zástupcem Boha, následovníkem sv. Petra = stal se papežem (Řehoř Veliký). Další struktura viz. předchozí strana 31. Se vzrůstem vlivu souvisel i nárůst majetku (dary krále a feudálů). Aby nedošlo po smrti kněze k problémům s dělením jeho majetku mezi jeho dědice (potomky), byl v církvi zaveden celibát = zákaz sňatku. Církev se ukázala pro světskou moc jako nepostradatelná, okrsky světské se často kryly s církevními (úřadovali pro obě jak jinak než mniši). Postupně narůstá odpor církve proti podřízenosti světské moci a snaha o osamostatnění (viz.dále také boj o investituru)

- církev měla jednoznačný vliv na uchování (částečné) antické vzdělanosti, mniši opisovali knihy. Kněží jako jediní uměli číst a psát, zastávali i funkce lékařů a učitelů.

- rozkol v křesťanství - 1054 - velké schizma - na západní (římská, latinská, katolická ) větev a východní (byzantská, řecká, pravoslavná).

Vložit komentář

Komentář*:                          tučné kurzíva odkaz
Jméno*:
E-mail:
ICQ:
WWW:
Opište číslici*:  sedm