1. Dějiny Fénicie (Foiníkie)
a) Semitské obyvatelstvo přichází ve 3. tisíciletí př.n.l. Název Féničané je z řeckého foinos = červený (prosluli totiž výrobou purpuru z mořských plžů). Živí se zprostředkováním dálkového námořního obchodu. Pro egyptského panovníka obepluli Afriku. Měli vyspělou řemeslnou výrobu i zemědělství. Obývali pruh země při východním pobřeží Středozemního moře - dnešní Sýrie a Libanon. Vytvořili městské státy - Tyros, Sidon, Byblos. V čele státu stál kněz.
b) Rozmach států nastal na přelomu 2. a 1. tisíciletí př.n.l. (oslabení Egypta, Chetitů a Asýrie). Dochází ke kolonizaci Středomoří a zakládání dceřiných obchodních stanic ve Středomoří (faktorií). Nejslavnější kolonií bylo Kartágo (Tunis) - založeno 814 př.n.l. Féničané obchodovali s mědí, cedrovým dřevem, purpurem barvenými textiliemi, ozdobami a výrobky z mědi i drahých kovů. Konec samostatnosti nastal v důsledku nadvlády Asýrie, Persie a nakonec součást říše makedonské.
c) Kulturní přínos - vynalezení hláskového písma o 24 znacích pro souhlásky, psalo se zprava doleva. Písmo se stalo základem pro abecedu řeckou, latinskou, arabskou a aramejskou (hebrejskou).
d) Zajímavost - Féničané vyznávali velmi kruté náboženství, konali krvavé lidské oběti, často byly obětovány prvorozené děti (zabity nebo spáleny, bohyně Baalat - v Sýrii bůh Baal ) náboženství organizovalo posvátnou prostituci.
2. Dějiny Palestiny
3. Původní název země byl Kanaán - žili zde od 4. tisíciletí př.n.l. Kananejci. Nadvláda Egypta.
4. Od 13. století př.n.l. sem pronikají hebrejské (izraelské) kmeny = odtud název země Izrael (osudy Židů před příchodem - migrace do Egypta - viz.Bible ). Zároveň se zde usadili Pelištejci (= bibličtí Filištíni) a vybudovali město Jeruzalém.
5. Izraelci postupně budují stát sjednocením 12 kmenů, v jejichž čele stáli soudci. Museli nejprve porazit Filištíny. 1. legendární vojevůdce - Saul - 1025 př.n.l. prvním hebrejským králem. Vládl 20 let.
6. Jeho nástupce David (1010 - 970 př.n.l.) dobyl Jeruzalém, sjednotil zemi a získal další území na severu i jihu. Davidův syn Šalamoun (970 - 930 př.n.l.) proslul jako moudrý diplomat, obchodoval s Féničany, měl silnou armádu vyzbrojenou válečnými vozy . Nechal postavit chrám boha Jahve. Šalamoun měl i rozsáhlý harém.
7. Po Šalamounově smrti se stát rozpadl na :
- severní - Izrael - spojenectví s Féničany - vliv jejich božstev, to vyvolalo prudký odpor ortodoxních jahvistů a rozmach prorockých hnutí za čistotu víry bez cizích vlivů (Eliáš a Ezechiel). Od 9. stol.př.n.l. asyrská okupace, 722 př.n.l. deportace obyvatel do Asýrie (tzv. asyrské zajetí).
- jižní - Judsko - zprvu samostatné, pak asyrská okupace, poté vliv Egypta a nakonec vpád Babylonie (587 př.n.l.) - opět deportace (tzv. babylonské zajetí). Tam působí proroci - varují před božím trestem, hlásají nutnost pokání a přísného jahvismu, hlásají ideu vyvoleného národa.
8. 539 př.n.l. perký král Kýros Veliký osvobodil Židy, dal jim autonomii, pomohl obnovit jeruzalémský chrám. Od té doby Izraeli vládnou kněží, přísně se dodržuje desatero. Mnoho židů však už zůstalo v cizině, zde žili pospolu v uzavřených komunitách (tzv.židovské diaspory), semknutě podle židovských zásad. Z pozdějších známých izraelských králů proslul za římské nadvlády Herodes.
9. Samostatnosti se Židé dočkali až po 2.světové válce.
10. Židovské náboženství - monoteistické, víra v jediného boha Jahve - jeho jméno se nesmělo vyslovit (v Bibli označen „Jsem ,který jsem“ = nepochopitelnost lidským rozumem). Židovský národ je bohem vyvolen ke spasení, musí dodržovat Desatero božích přikázání, víru je nutno přísně dodržovat. Sepsána židovská bible - hebrejsky a armejsky (5 knih Mojžíšových, knihy proroků ,spisy s písněmi, básněmi, Šalamounova píseň - milostná, přísloví atd. ) - jako Starý zákon součástí křesťanské Bible.
11. Židovská kultura přežila antiku a stala se jedním z důležitých vlivů na utváření křesťanské kultury středověku, ale i soudobé civilizace dodržující dodnes platné etické zásady.
Copyright © 2008 - 2020 | All Rights Reserved
Design www.pajka.info | W3C XHTML 1.0 Strict | W3C CSS 3.0